Emoční hlad vs. skutečný
Emoční jezení vs. fyzický hlad: jak poznat rozdíl a proč na tom záleží
Jak si rozdíl lépe uvědomit v praxi?
- Zastavte se na chvíli a zeptejte se: „Kde ten hlad cítím – v žaludku, nebo spíš v hlavě?“
- Zhodnoťte čas: jedli jste před chvílí, nebo je to několik hodin?
- Otestujte univerzální jídlo: kdybyste měli možnost dát si obyčejné jídlo (např. polévku, chleba se sýrem), stačilo by vám? Pokud ne a toužíte jen po čokoládě či chipsách, je to pravděpodobně emoční hlad.
- Všímejte si emocí: jste ve stresu, cítíte se sami, unavení nebo odměňujete úspěch?
Postupným tréninkem všímavosti k tělu i emocím můžete omezit emoční jezení, lépe pečovat o své zdraví a budovat vyrovnanější vztah k jídlu i sobě samým.
Rozlišit emoční jezení od skutečného fyzického hladu je klíčové pro zdravý vztah k jídlu i vlastnímu tělu. Fyzický hlad přichází postupně, je spojený s prázdným žaludkem, únavou a zklidní se téměř jakýmkoli jídlem. Emoční hlad bývá náhlý, často se váže na stres, nudu, smutek nebo odměňování se a mívá chuť na konkrétní jídla – typicky sladké či slané pochutiny.
Když jíme hlavně z emocí, jídlo přestává být zdrojem energie a stává se únikem. To může vést k přejídání, výčitkám, kolísání váhy i horšímu vnímání vlastního těla. Učením se vnímat signály těla, pojmenovávat emoce a hledat jiné způsoby, jak se uklidnit nebo odměnit, získáváme větší svobodu. Jídlo pak zůstává tím, čím má být – přirozenou a příjemnou součástí života, ne nástrojem k potlačování pocitů.
Dopamin je neurotransmiter v mozku, který hraje klíčovou roli v systému odměny a motivace. Při emočním jedení dopamin pomáhá vysvětlit, proč jídlo, zejména sladké nebo tučné, může působit jako rychlá "odměna" nebo útěcha. Konzumace takového jídla totiž vyvolá uvolnění dopaminu, což vede k pocitu příjemného uspokojení a dočasného zlepšení nálady. Tento efekt je však krátkodobý a může vést k opakovanému cyklu stresu, jídla, úlevy a následných výčitek, což podporuje návykové chování spojené s emočním jedením.
Dopamin je v emočním jedení klíčový jako neurotransmiter, který vytváří pocit odměny a uspokojení. Když jíme kvůli emocím, dopamin se uvolňuje a na chvíli nám pomáhá cítit se lépe, což může vést k opakovanému hledání jídla jako útěchy, i když fyzicky hlad nemáme. Tento mechanismus vysvětluje, proč je emoční jedení často návykové a proč je důležité naučit se rozpoznat rozdíl mezi skutečným fyzickým hladem a emoční potřebou.